To je jedna z nejčastějších obav rodičů před nástupem dítěte do dětské skupiny. Pláč při loučení však nemusí znamenat, že dítě ještě není připravené nebo že se mu u nás nelíbí.
Pláč je řeč. Dítě jím může říkat:
„Je to pro mě nové.“
„Chybíš mi.“
„Potřebuji čas a někoho, kdo tu teď bude se mnou.“
U Montíků proto nevnímáme adaptaci jako závod ani dítě neposuzujeme podle toho, zda při loučení pláče. Důležité je, co následuje potom – zda dokáže přijmout naši blízkost, postupně se uklidnit a začít nové prostředí vlastním tempem objevovat.
Díky malému kolektivu máme prostor každé dítě skutečně poznat, vnímat jeho signály a hledat způsob adaptace, který vyhovuje jemu i celé rodině. Někdy začínáme krátkou návštěvou, jindy postupně prodlužujeme pobyt. Žádné dvě děti nejsou stejné.
🤍 Slzy při loučení nejsou selháním dítěte ani rodiče. Dítě se postupně učí, že rodič odchází, ale znovu se vrací – a že i v době jeho nepřítomnosti je zde někdo, kdo přijímá jeho emoce a nabízí mu bezpečí a podporu.
Adaptace není závod. Každé dítě má své tempo.
Chcete poznat prostředí Montessori dětské skupiny Montíci? Napište nám a domluvte si nezávaznou návštěvu. Rádi vám ukážeme, jak může vypadat citlivý začátek právě pro vaše dítě. 🌿