„Země není dědictvím po našich předcích, ale půjčkou od našich dětí.“
— indiánské přísloví
Den Země, každoročně slavený 22. dubna, se stává výzvou i příležitostí. V montessori prostředí není pouhou ekologickou připomínkou, ale hlubokou výzvou k propojení dítěte s přírodou, k návratu k jeho přirozeným kořenům a k obnově vztahu založeného na respektu, péči a zodpovědnosti. Maria Montessori sama přírodu chápala jako nenahraditelný zdroj vzdělání a zdravého vývoje.
víc než jen procházka
V Montessori filozofii není příroda pouhým pozadím. Je prostředím, které formuje. Dítě skrze pohyb, smyslové vnímání, rytmus a ticho v lese poznává samo sebe, svůj vnitřní řád i zákony světa.
Maria Montessori ve své knize Absorbující mysl píše:
„Dítě, které má příležitost být v kontaktu s přírodou, je klidnější, soustředěnější a vnímavější.“
Příroda ve výchově podle Montessori:
- rozvíjí smyslové vnímání – zvuky lesa, struktura kůry, vůně mechu;
- podporuje samostatnost – chůze nerovným terénem, překonávání přírodních překážek;
- učí respektu a péči – o živé tvory, o prostředí, o ostatní.
Přínos přírody pro dětský organismus: co říká věda?
Montessori pedagogika staví na přirozeném vývoji dítěte a potřebě dítěte poznávat svět skrze smysly, pohyb a vztahy. Příroda není v této filozofii pouze kulisou – je živou součástí výchovného procesu. Ale co na to říká moderní věda?
Zelené prostředí posiluje kognitivní schopnosti
Výzkum barcelonského týmu vedený dr. Payamem Dadvandem zkoumal, jak ovlivňuje přístup k přírodě schopnosti soustředit se, pamatovat si a plánovat. Během 12 měsíců sledovali vývoj více než 2 500 dětí ve věku 7–10 let v několika městských školách. Tyto školy měly různou míru „zelenosti“ – tedy přítomnosti stromů, keřů, trávníků či přilehlých parků.
Výsledek? U dětí, které trávily více času v zeleni (zejména o přestávkách), došlo k o 6 % rychlejšímu růstu pracovní paměti než u těch, které byly převážně ve „šedém“ městském prostředí. Navíc se zlepšila i jejich schopnost řešit úlohy vyžadující pozornost.
Z pohledu Montessori pedagogiky je tato studie mimořádně důležitá: potvrzuje, že kontakt s přírodou není jen estetický zážitek, ale má přímý dopad na vývoj exekutivních funkcí, které jsou klíčové pro učení, seberegulaci a adaptaci ve skupině.
📚 Dadvand et al. (2015), PNAS
https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.1503402112
1. Zklidnění nervového systému a snížení stresu
Dle výzkumu publikovaného v Frontiers in Psychology (2019) bylo prokázáno, že už 20 minut denně strávených v přírodě významně snižuje hladinu kortizolu – stresového hormonu – u dětí i dospělých.
V rozsáhlé studii univerzity v Michiganu byly sledovány fyziologické změny u dospělých i dětí po pobytu v přírodním prostředí. Pomocí měření hladiny kortizolu ve slinách bylo prokázáno, že stačí 10–20 minut denně v přírodě (bez telefonu nebo jiného zařízení), aby došlo ke statisticky významnému poklesu stresu.
Zvlášť u dětí, které čelí přetížení v městském prostředí (hluk, obrazovky, rušné ulice), má příroda doslova terapeutický účinek. Děti se v přírodě spontánně ztišují, zpomaluje se jim srdeční rytmus, mění se jejich řečový projev a emoční ladění.
V Montessori prostředí se tento princip uplatňuje například v „tichých lekcích“, pozorování přírody, péči o rostliny či zvířata. Všechny tyto aktivity vedou k emoční stabilitě a učí děti vnímat rytmus a krásu světa kolem sebe.
📚 Hunter et al. (2019), Frontiers in Psychology
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2019.00722/full
2. Podpora imunitního systému
Finská studie z roku 2020 (Science Advances) sledovala skupinu dětí v lesních školkách. Výsledky ukázaly, že děti, které denně přicházejí do kontaktu s půdou, stromy a biodiverzitou, mají vyšší hladiny imunitních buněk a rozmanitější mikrobiom.
Studie vedená finským ekotoxikologem dr. Aki Sinkkonenem a jeho týmem testovala nový přístup: na dvory klasických školek v městském prostředí přinesli „kapsu přírody“ – tedy zeminu, trávu, mech, listí a kořínky z místního lesa. Děti měly možnost v těchto bio-plochách volně si hrát, hrabat se v hlíně, pozorovat brouky, přenášet klacíky.
Výsledky byly ohromující: během jediného měsíce se u dětí z těchto školek významně zvýšila diverzita kožního mikrobiomu – a spolu s tím i koncentrace imunitních regulačních buněk (např. T-reg). Tyto změny jsou spojeny s nižší mírou alergií a autoimunitních onemocnění v pozdějším věku.
Montessori pedagogika tradičně pracuje s živou přírodou jako s rovnocenným výchovným prvkem. Děti běžně pečují o záhonky, kompostují, pozorují proměny počasí, nebo připravují přírodní materiály pro tvoření. Tento přímý kontakt s živým světem není špinavý – je léčivý.
📚 Roslund et al. (2020), Science Advances
https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.aba2578
3. Lepší motorika a fyzická kondice
Podle studie zveřejněné v International Journal of Environmental Research and Public Health (2021) je pravidelný pobyt dětí v přirozeném terénu – na rozdíl od hřišť s umělým povrchem – spojen se zlepšením rovnováhy, koordinace a celkové fyzické zdatnosti.
V Norsku sledovala Ingunn Fjørtoft vývoj dětí navštěvujících tzv. „lesní školky“. Tyto děti měly každodenní přístup k volné hře v lese – lezení na klády, skákání přes potoky, běhání po nerovném terénu. Porovnávala je s dětmi z klasických městských školek s rovnými, bezpečnými hřišti.
Závěr? Děti z lesních školek měly výrazně vyšší úroveň rovnováhy, síly, koordinace a prostorové orientace. Navíc byly sebejistější při řešení fyzických výzev – nebály se spadnout, zvednout se, zkoušet znovu.
Tento výzkum dokonale zapadá do Montessori přístupu, který staví na samostatném pohybu dítěte a připraveném prostředí, které je dostatečně náročné a podnětné – ale zároveň bezpečné. Montessori venkovní prostředí často obsahuje různé druhy terénu, volné materiály k manipulaci a přirozené překážky.
📚 Fjørtoft (2001), Landscape and Urban Planning
https://doi.org/10.1016/S0169-2046(00)00045-1
4. Rozvoj emoční inteligence a empatie
Kontakt s přírodou zvyšuje u dětí schopnost soucítění a péče – jak o rostliny a zvířata, tak i o ostatní lidi. Výzkum publikovaný v Journal of Environmental Psychology (2017) ukazuje, že děti, které tráví čas v přírodě, mají vyšší míru spolupráce a méně konfliktní chování.
(Zdroj)
Citát k zamyšlení:
„Všichni dospělí byli kdysi dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“
– Antoine de Saint-Exupéry
A snad právě Den Země je příležitostí, jak si na to společně s dětmi zase vzpomenout – když se ponoříme do lesa, zaboříme ruce do hlíny nebo prostě jen ležíme na trávě a sledujeme, jak se hýbou větve.
Jak oslavit Den Země v montessori duchu?
1. Vědomá procházka v tichu
Děti vedeme lesem v tichu, pozorujeme listy, stíny, posloucháme zpěv ptáků. Necháváme přírodu, aby k nám promlouvala bez slov.
2. Péče o kousek Země
Vysazení stromu, péče o zahrádku, kompostování – konkrétní činy, které budují vztah k půdě jako živému systému.
3. Přírodní sběr a tvoření
Sbíráme spadané listy, větvičky, semínka a tvoříme z nich obrazy či mandaly – posilujeme kreativitu i vděčnost.
4. Tříletý cyklus poznávání přírodních jevů
V duchu montessori kosmické výchovy představujeme dětem základní přírodní cykly (voda, fotosyntéza, koloběh života) formou příběhů, experimentů a pozorování.
Závěrem
Montessori filozofie nás vede zpět k podstatě – k tomu, co je jednoduché, opravdové a živé. Den Země tak není jen jednorázovou oslavou, ale připomínkou, že příroda není venku. Příroda je v nás. A každé dítě, které se dotkne hlíny, sleduje ptáka nebo zaryje ruce do mechu, obnovuje ten dávno zapomenutý vztah. Vztah ke světu, ke svému tělu a k celému lidství.
„Když dítě vyroste bez přírody, vyroste s prázdnem, které nelze ničím nahradit.“
— parafráze na Louv, Last Child in the Woods
Použité zdroje:
- Frontiers in Psychology, 2019
- Science Advances, 2020
- IJERPH, 2021
- Journal of Environmental Psychology, 2017